Nikdy jsem na koni jezdit nechtěla
A to opravdu. Jako malé dítě jsem byla striktně vedena ke sportu, dělala jsem atletiku, ale hlavně jsem se věnovala závodnímu plavání.
Nebylo to tak, že bych se koní bála nebo je neměla ráda, ale nikdy jsem nevyžadovala si tohle zkusit a neměla jsem o ježdění na koni ani sebemenší zájem. Tehdy mě moje nejlepší kamarádka jednou vzala se na koně podívat a naprosto mě to uchvátilo.
Začala jsem docházet ke koním pořád více a více, až mi rodiče po 5 letech koupili tehdy jako hříbě klisnu Ann Berries. Postupně s výchovou Ann Berries jsem závodila s jejím otcem Dastym, se kterým jsem získala jezdeckou licenci, ale v tu dobu jsem měla koně pořád ještě jako koníček.
O své sportovní stáji sním celý život od doby, kdy se koním věnuji, realizace této jezdecké školy ale přišla až se stěhováním do areálu Dětské farmy u Toníka v Brozanech nad Ohří.
Vědomě koním 11 let postupně přizpůsobuji svůj život natolik, až se zcela přirozeně stali mou největší láskou, sportem a nakonec i profesí.
Mezi mými hlavními ambicemi je učit jezdeckému sportu jezdce bez ohledu na věk, kondici, zkušenosti a znalosti. Razím myšlenku že jezdecký sport by se měl provozovat s ohledem na pohodu koně, tak aby jízda neměla negativní vliv na koňské ani lidské tělo.
